První kostka cukru na světě byla vyrobena v Dačicích
20. 3. 2008
[09-07-2006]
Autor: Martina Lustigová
Kostka cukru - dnes je pro mnohé z nás každodenní součástí běžného života. Ale ne vždy tomu tak bylo. Napadlo by vás, že první kostka cukru byla kdysi vyrobena na území dnešní České republiky? Spolu s Martinou Lustigovou se vypravíme do Dačic, kde první kostka cukru spatřila světlo světa.
Koncem 20. let 19. století založili bratři Tomáš a František Grebnerovi
nedaleko Dačic malý cukrovar. To už za sebou měli zkušenosti z
francouzských nebo německých cukrovarů a ty mohli, s podporou majitele
místního panství Karla Dahlberga, uplatnit.
Jsou na Dačicku vůbec podmínky pro pěstování cukrové řepy? To nám řekne
Marie Kučerová z dačického muzea: "Podmínky tady dobré nejsou,
protože nadmořská výška je kolem 500 metrů. Cukrovka tu skutečně neměla
optimální podmínky. Na to bratři Grebnerové záhy přišli. Zjistili to po
třech letech, protože první pokusy učinili v roce 1829, kdy tady oseli
cukrovkou asi tři hektary pole. A v roce 1832 skončili."
Už od roku 1833 ale přímo v Dačicích fungovala rafinerie. A právě do ní
František Grebner přešel. Rafinerie, která měla své sídlo přímo v centru
Dačic, zpočátku zpracovávala pouze třtinový cukr, který byl do Dačic
dovážen z italského Terstu. Ve 40. letech pak už zpracovávala výhradně
cukr, který pocházel z domácích zdrojů. Rafinerie přinesla do Dačic
hospodářské oživení - do města přišla řada odborníků a místní obyvatelé
našli v rafinerii nová pracovní místa. Na jaře 1840 do rafinerie přichází
nový ředitel - Jakub Kryštof Rad.
"Jakub Kryštof Rad se sem dostává z Vídně, ale rodák byl ze
Švýcarska. Byl to zřejmě velice šikovný člověk, kterého si představitelé
dačické rafinerie vyhlédli. Měl jistě určité schopnosti a talent a později
se proslavil i jinými vynálezy." Nový ředitel začal bezprostředně po
svém nástupu s modernizací továrny - pořídil novější stroje a v roce 1842
zavedl do výroby první parní stroj ve městě. Podnik pod jeho vedením
vzkvétal a dodával cukr nejen na jižní Moravu a do jižních a východních
Čech, ale také do rakouského pohraničí.
Jak vlastně tehdy, počátkem 40. let 19. století, cukr vypadal? Jaký měl
tvar?
"Dosavadní tvary cukru byly takové velice nepraktické. Byl to cukr
velikánský, buď ve formě homolí nebo takových klobouků nebo veliké kusy,
krystaly. Cukr se potom musel sekat, aby se mohl použít na praktické
slazení."
To sekání asi nebylo jednoduché...
"Asi to problém byl. Teď si asi těžko dokážeme představit, protože
popadneme kostku cukru nebo cukr v jiné podobě. Tehdy to ale byly velké
kusy a problém s tím měla i Radova manželka Juliana."
Za vším hledej ženu, říká se. A opravdu - i za vznikem první kostky cukru
ženu hledat musíme. Paní Juliana Radová se totiž jednou při porcování
homole cukru ošklivě poranila.
"Bylo to zřejmě někdy v létě roku 1841. Tehdy přiběhla se zavázaným
prstem za manželem a říkala: ´No, podívej se, jak to vypadá! Já jsem se
takhle zranila! Musíš s tím něco udělat a vymyslet něco menšího.´ Od paní
Juliany to byl takový podnět. Ředitel Rad přemýšlel, jaké kousky cukru a
jakým stylem vyrobit. A tak se zrodil jeho vynález v podobě lisu na kostky
cukru. Asi za dva až tři měsíce od něj paní Juliana dostala hezký dáreček -
bedničku s asi 350 kostkami cukru, bílými a červenými. Tak získala takové
menší kousky, které mohla prakticky využívat v domácnosti."
Radův vynález odstranil obtížné a nepříjemné sekání a štípání cukru z
homolí a první kostky cukru byly na světě. Vynález spatřil světlo světa v
roce 1841, ale trvalo ještě dlouhé měsíce, než se cukr začal sériově
vyrábět a než Jakub Kryštof Rad na tuto výrobu získal privilegium. Co to
vlastně obnášelo?
"Musel samozřejmě žádat o udělení licence k výrobě kostkového cukru a
o schválení patentu. Toho se dočkal až v lednu roku 1843. Potom mohl
zahájit pokusy s výrobou. Samozřejmě chtěl podnikání rafinérie oživit
právě výrobou těchto kostek cukru, takže v roce 1843 se tím intenzívně
zabýval. Na podzim roku 1843 se první kostky cukru skutečně objevily na
trhu."
Z Dačic se dodávaly také do Vídně, kde se prodávaly pod názvem
"čajový cukr." Balíček o 250 kostkách připomínal bedničku s
čínským čajem. Byl samozřejmě opatřen původními dačickými etiketami a stál
50 krejcarů. Jak tehdy kostka cukru vypadala? Jak vlastně byla velká?
"Tehdy dokonce vyráběli dva druhy kostek, mohu-li to tak říci. Jedna
kostka byla větší, měla hranu asi 1,5 cm. A ta menší měla hranu asi 1,2
cm. Ta se možná přibližovala dnešní kostce, i když po pravdě řečeno,
dnešní kostky ani kostkami nejsou, je to spíše hranolek."
A tajemství Radova vynálezu? Cukrová moučka se naplnila do otvorů mosazné
desky, která měla 400 čtvercových děr a byla usazena na spodní měděnou
desku. Obě desky se potom posunuly pod lis, ve kterém se cukr stlačil na
polovinu svého původního objemu. Nakonec se kostky vytlačily na dřevěnou
podložku a na ní se asi 12 hodin sušily. Pak už se kostky cukru mohly
balit.
Výroba kostkového cukru se ale v Dačicích dlouho neudržela. "Trvala
vlastně po celou dobu 40. let, ale skončila poměrně záhy v roce 1852,
protože se přece jenom zjišťovalo, že Dačice leží mimo centrum
cukrovarnické výroby. Podmínky pro pěstování cukrovky tady byly špatné.
Takže rafinérie zanikla v roce 1852."
Už od poloviny 40. let se hospodářská situace rafinérie začala zhoršovat.
A dokonce ani výroba kostkového cukru, do které Jakub Kryštof Rad vkládal
velké naděje, očekávané zlepšení nepřinesla. V roce 1846 Rad rezignoval a
odešel zpět do Vídně. O několik let později je tedy rafinérie definitivně
uzavřena - byla totiž příliš daleko od hlavních řepařských oblastí a
náklady na dopravu cukrové řepy se zvyšovaly.
Kostka cukru je pro nás dnes naprostou samozřejmostí. O to překvapivější
je fakt, že Radův vynález byl brzy zapomenut. "Je pravda, že záhy se
na Radův vynález zapomnělo. Potom se také přisuzoval jiným osobám. Až ve
30. letech 20. století se zase obnovilo bádání a bylo dokázáno, že Rad je
první, kdo s výrobou kostky cukru přišel," uzavírá Marie Kučerová.www.radio.cz
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář